Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

ISLÁM - strach, poslušnost a nenávist...

5. 10. 2010 12:36:21
Čím méně rád, přesněji řečeno, čím více nerad člověk dodržuje nějaká společenská pravidla, která jsou zadána určitým světským či náboženským zákonem, tím méně snášenlivý může být vůči někomu, kdo tato pravidla nedodržuje. Jednoduše řečeno, když na smrt nenávidím ráno vstávat, mohu někoho i hluboce nenávidět, kdo ráno déle spí (byť má třeba i po noční). - "Bezzubý had zakazuje hadům kousat", ví staré čínské přísloví. Převedeno na naše téma: Když určité restrikce, jako např. zákaz jezení, pití, kouření, pohlavních aktivit etc. od východu do západu slunce během islámského 'ramadánu', sdílíme jako společnost všichni, jsou tyto pro jednotlivce snesitelnější, než když nějaký "nevěřící" kazí uniformní morálku.

Nemyslím, že Muslimové v to, co se snaží "ohněm a mečem" tak rigorózně rozšířit na celý svět, nějak zvlášť věří. Naopak se domnívám, že o tom, co z části tak nelítostně prosazují, silně pochybují. Problém je v tom, že pochybovat a kritizovat nesmějí. Skutečné reformy jsou tím v jádru znemožněny. A tak, jak z vlastní zkušenosti vím, různá nařízení proroka či islámských kazatelů tajně obcházejí. Zároveň se ale nebojí boha, že by je ten snad za jejich neposlušnost potrestal, ne, bojí se jedině jejich nevraživých sousedů a "přátel". Ideologie Islámu staví na výhrůžce a na strachu, který tato způsobí.

- Svou nenávistí se mstí zbabělec za to, že se cítí být zastrašen. George Bernard SHAW

V některém z příspěvků jsem četl zmínku o Orwellově "1984". Existuje ještě alespoň jeden podobný román: Hans Weigel, "Zelená hvězda" (orig.: "Der grüne Stern", 1946), který excelentně znázorňuje, jak funguje totalita. Příklad ze jmenované knihy: Zákonodársky nařízené vegetariánství vede k tomu, že po nocích u zadního vchodu domu, ve kterém se nachází (ještě existující) řeznictví, zastavují velké černé limuzíny, ze kterých vystupující šoféři se záhy navrací s nenápadnými balíčky v rukou, rozhlédnou se nalevo a napravo, nastartují a zmizí bez zapnutých světel ve tmě... No. Koneckonců ze všech popisů těchto (policejně přísně střežených) totalistických režimů vyplývá, že jdou ruku v ruce s pokrytectvím. Za komunismu jsme ho zažili až až.

Čím více sám o něčem pochybuji, byť by to byl sam bůh, který ústy knězů/imámů vyžaduje často nepochop(itel)enou, ale poslušně provozovanou, přísnou denní praxi, tím logičtější je, že se budu snažit, všechny ostatní okolo mě k ní také přimět, resp. přinutit, jen abych to vydržel. O svobodném smýšlení a žití, prolnutém spiritualitou, ani známky. Čím jistější se ale člověk cítí být ve své víře jako individuum, a čím více radosti a spokojenosti nachází v tom, jak cítí a žije, tím nezávislejší je od názorů jiných, tím trpělivější je vůči jinak, resp. i mylně smýšlícím; řekl bych, že s nimi má spíše soucit.

Přít se o tom, která víra ve kterého boha je správná, nemá smysl, ateismus jako "víru" nevyjímaje. Existuje jen jedna jediná pravá víra, a to je víra boha v každého z nás. Bůh je jen jeden, a slunce svítí nad dobrými i nad zlými. Kdo si je vědom, že jen mocí této víry dokáže věřit sám v sebe, ten nevlastní žádnou ultima ratio, a ten se také nenechá zapřáhnout před nějaký válečný vůz plný štváčských ideologií. V časech, kdy se národy snaží, se bránit a se zbavit nějakého ohrožení, jsou lidé vděčni za každého "vůdce", který je proti nepříteli sjednotí, slibujíc, že je tohoto zbaví. Sotva kdy se v dějinách prokázalo, že nedošlo tímto způsobem k naprosté katastrofě, v lehčí formě k "Pyrrhosově vítězství".

Věřící člověk jistě není per se naivní hlupák, který tyranovi, byť by se tento oháněl "božím zákonem", ustupuje. V Jeruzalémě před 2000 lety jsme to přec už měli. Hrozícímu nebo již nastolenému despotismu není radno ustupovat, intoleranci nelze tolerovat. Ale pozor, přátelé, vy, kteří mluvíte o hájení naší křesťanské kultury, vy kteří jste možná skutečně schopni, jít za vaše přesvědčení o správné věci i na reálné barikády. Křesťanská kultura bez víry v Kristova slova je paradoxon, a ta v tomto případě jsou: 1. - Miluj své nepřátele; 2. - Kdo sáhne k meči, ten jím schází.

Nuže - křesťane, muslime, žide, hindu, buddhisto, taoisto nebo ateisto - žij si, kde je ti dobře. A jestli skutečně věříš, tak je všude možné, s tebou v klidu a míru spolužít.

Autor: Jiří Rotrekl | úterý 5.10.2010 12:36 | karma článku: 14.13 | přečteno: 1045x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Chmelař

Je čas udělat krok dál

Už pár let se, nejen v Česku, ale v celé Evropě, vede boj o svobodu slova, o zachování evropské Evropy a vůbec o zachování zdravého rozumu. Je jasné, že dochází k velkému přerodu celé naší společnosti. Ale co z toho vzejde?

23.6.2017 v 12:30 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 166 | Diskuse

Jan Dvořák

Mynářovy padesátiny na Zemanově (před)zahrádce

Oslava padesátin kancléře Mynáře zaujala nejen lokalizací do jinak nevyužitých prostor, ale i sociologicky reprezentačním vzorkem hostů - od nejvyššího duchovního přes léčitele erekce až po úspěšné, leč vyměněné ex členy vlády.

23.6.2017 v 11:31 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 191 | Diskuse

Karel Wágner

Proč se v té Sýrii vlastně válčí?

Za každým větším ozbrojeným konfliktem vždy stojí boj o politický vliv a kont­rolu zdroje velkých příjmů.

23.6.2017 v 9:09 | Karma článku: 26.63 | Přečteno: 708 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Jiná cesta k Bohu?

Pro profesora Halíka je islám jen jiná cesta k Bohu. Český xenofob k tomu dodává, že zřejmě se jedná o nějakou zkratku nebo se panu Halíkovi pomátla navigace.

23.6.2017 v 6:43 | Karma článku: 26.33 | Přečteno: 740 | Diskuse

Jiřina Macháčková

Císařský řez je pro dítě rizikovější než domácí porod

Minulý týden paní advokátka Klára Slámová rozpoutala diskuzi, kde kladla otázku, proč ženy ohrožují děti domácím porodem. Rodit doma považuje za iracionální a rizikové. Pro zastánce odlišného přístupu měla jen posměch a popření.

22.6.2017 v 20:13 | Karma článku: 23.48 | Přečteno: 2518 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1128
Jsem "ztracený syn", který přišel k poznání, že není jiné východisko, než se (ze svých sebe-přesvědčení) navrátit domů. Jsem kdo budu a budu kdo jsem.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.